České symfonické orchestry a společenská realita

Tradice orchestrální hry v českých historických zemích jsou relativně hluboké. Nově zakládaná česká tělesa mohla v Česku navazovat na vývoj v Evropě: jak dokládá Jiří Fukač v hesle orchestr (viz Slovník české hudební kultury. Editio Supraphon, Praha 1997, s. 665), „… teprve s nástupem klasicismu (…) se začal vyhraňovat novodobý typ většího ansámblu, sjednocujícího nástroje smyčcové (…) se sekcí dechovou…“

Číst dál ...

Západočeský symfonický orchestr sídlí v jednom z nejhezčích českých měst. Dominantou města jsou parky: právem jsou Mariánské Lázně označovány přídomkem zahradní město. K významným stavbám tu patří Kolonáda Maxima Gorkého, vybudovaná na konci osmdesátých let minulého století podle projektu architektů Miksche a Niedzielského; kolonáda je vyzdobena unikátním dřevěným kazetovým stropem a stropními freskami, které v roce 1979 vytvořil malíř Josef Vyleťal. Vybudování dalších lázeňských budov pak inspiroval opat kláštera v Teplé Karel Kašpar Reitenberger, který na počátku 19. století zahájil výstavbu lázeňských domů a pavilonů. Kuriozitou svého druhu je zde tzv. Zpívající fontána, z níž každou hodinu zaznívá některá známá skladba. O výstavbu parků se zasloužil zahradní architekt Václav Skalník.

Číst dále

Počátky královéhradecké filharmonie spadají do roku 1978, kdy vznikl tzv. Operní orchestr města Hradec Králové, navazující na významnou tradici tamní Lidové opery z let 1951–61. Dnešní název, Filharmonie Hradec Králové, který nese orchestr počínaje vznikem České republiky (1. 1. 1993), však vyjadřuje historickou kontinuitu sahající podstatně dál do minulosti, a to až do roku 1887, kdy byla v Hradci Králové založena Filharmonická jednota jako první symfonický orchestr ve městě. Orchestr jednoty měl přibližně šedesát členů, pěvecký sbor tehdy úzce spolupracoval se skladatelem Karlem Bendlem a mezi čestné členy Filharmonické jednoty patřil i Antonín Dvořák, který byl s jednotou v pracovním kontaktu před svým odjezdem do Ameriky. Filharmonická jednota působila až do roku

Číst dále

Píše se červen roku 1954. Před konkurzní komisí, v jejímž čele je šéf opery Ivo Jirásek, rozechvěle předstupuje první (a jak se později ukázalo, také jediný) uchazeč o místo druhého hobojisty v orchestru opavského divadla. Ivo Jirásek pohotově obstarává klavírní doprovod Haydnova Koncertu pro hoboj C dur, jehož první větu si kandidát ke konkurzu vybral. Výrok komise je kladný – a já (neboť šlo o mou maličkost) se stávám členem opavského divadelního orchestru. Nedělám si iluze: přijali mě nikoli proto, že bych hrál tak dobře, ale prostě proto, že jsem byl jediným přihlášeným účastníkem konkurzu, nic jiného nezbylo, začátek sezony 1954–55 byl za dveřmi…
Pobyl jsem v Opavě moc rád – je to krásné město s kulturní tradicí (nikoli náhodou se mu říkalo „bílá Opava“ 

Číst dál ...

Počátky Janáčkovy filharmonie Ostrava, dnes jednoho z nejvýznamnějších symfonických těles v celoevropském měřítku, sahají do roku 1929, kdy vzniklo ostravské rozhlasové těleso, často spojované s orchestrem operním. Byl to začátek umělecky hodnotné éry, ozvláštněné nejen prováděním náročných soudobých děl, ale také památným hostováním takových osobností jako Stravinskij, Prokofjev nebo Hindemith. Skutečné základy stávajícího orchestru však byly položeny v roce 1954, kdy vznikl Ostravský symfonický orchestr vedený Otakarem Paříkem.

Číst dál ...

Liberecké divadlo má dlouhou tradici. Předchůdcem dnešní divadelní budovy bylo Soukenické divadlo v Liberci (Tuchtheater v Reichenbergu), postavené péčí německého Cechu soukeníků. Jednoduchá stavba v biedermaierovském slohu pro 700 až 750 návštěvníků byla pro veřejnost slavnostně otevřena 15. října 1820. Provozoval se v ní činoherní i operní repertoár a na programech se objevovali například autoři Boildieu, Rossini, Mehul, Mozart, Cherubini, Müller a další. Roku 1879 však vypukl v budově divadla z neznámých příčin požár, který stavbu zcela zničil. Projekt na novou divadelní budovu, dokončený roku 1881, vzešel z dílny vídeňských architektů a celá budova byla veřejnosti zpřístupněna 29. září 1883.

Číst dál ...

První z letošní série informativních materiálů o historii a současnosti symfonických orchestrů na půdě České republiky patří Karlovarskému symfonickému orchestru. Zopakujme nejprve ve stručném přehledu to, co víme o minulosti tělesa: Skladatel, houslista a dirigent Josef Labitzky založil zárodek orchestru v roce 1835; zásluhou jeho syna Augusta se po čtyřech desítkách let (1875) těleso stalo stálým symfonickým orchestrem s širokým repertoárovým rejstříkem (mj. se v budově Poštovního dvora konala 20. 7. 1894 kontinentální premiéra 9. symfonie e moll „Z Nového světa“ Antonína Dvořáka).

Číst dál ...