Společný cíl?
 
Souhlasíme  s  tvrzením  paní  ředitelky  Levko  o  nutnosti  změnit  systém  financování  velkých třísouborových  divadel,  které  jsou  zřizovány  pouze  místními  samosprávami,  v  našem  případě
městem Liberec. Odborové svazy působící v kultuře, včetně Unie orchestrálních hudebníků ČR, se dlouhodobě  snaží  podporovat  vznik takzvaného  vícezdrojového  financování  ve  formátu město/kraj/stát.  Je  však  nutné  zdůraznit,  že  podporujeme  nejlépe  úpravu  fungování  současné příspěvkové  organizace,  tak  aby  bylo  možné  spoluzřizovat  a  spolufinancovat  kulturní  organizace, ale  při  zachování  veškerých  práv,  podmínek  práce  a  odměňování  zaměstnanců. 

Případně  rovněž  uvítáme  přijetí  obecného  zákona  o  kultuře,  který  by  mimo  jiné  upravoval  například  podmínky zřizování  a  financování  příspěvkových  organizací.  Samotný  vznik  takzvané  Veřejné  kulturní instituce  (VKI),  kterou  se  snaží  prosadit  někteří  ředitelé  velkých  divadel,  podle  našeho  názoru nezajistí  nutný  přísun  finančních  prostředků  do  organizací.  Navíc  byly  v  minulosti,  podle  našich informací,  pokusy  o  vznik  takové  právní  subjektivity  striktně  odmítnuty  Ministerstvem  financí, kultury i Legislativní radou vlády. Pokud chce paní Levko v současné době vyvolávat rychlá řešení k zavedení vícezdrojového financování kulturních institucí, je nutné být na pozoru, v jakému duchu a  směru  se  budou  její  snahy  ubírat.  Každopádně  i  tak  vnímáme  naši  stávkovou  pohotovost  jako pozitivní nástroj k prosazení společných cílů.

Přestože není v zájmu členů orchestru se s paní ředitelkou prostřednictvím médií vzájemně napadat, některá její vyjádření nás nenechala klidnými. Je nám vyčítána forma vedení stávkové pohotovosti a
také, že jsme neinformovali o jejím vyhlášení. Deklaraci o vyhlášení stávkové pohotovosti jsme zveřejnili  standardním  způsobem  komunikace  -  elektronickou  poštou,  písemnou  formou
prostřednictvím  interní  nástěnky  v  divadle  i  poštou,  čímž  odborové  organizace  splnily  svou ohlašovací povinnost i vůči ostatním zaměstnancům divadla. Bylo poněkud nešťastné, že se události seběhly  v  době,  kdy  byla  paní  ředitelka  na  dovolené,  nicméně  my  jsme  považovali  za  důležité
upozornit na naše problémy v počátku rozbíhající se sezóny. Paní ředitelka moc dobře ví, že každý zaměstnanec není úplně zasvěcený do problematiky pracovně právních vztahů, proto podle našeho
názoru  cíleně  útočí  na  snahy  odborových  organizací,  které  chtějí  poukázat  na jednání zaměstnavatele, hraničící s jeho právními kompetencemi.
 
Tarifní plat versus „prémiové balíčky“

Nesouhlasíme s názorem paní ředitelky, že je nutné vnímat plat jako jeden celek. Pro kteréhokoliv zaměstnance veřejného sektoru (ať je to umělec, učitel, policista nebo sociální pracovník) je zásadní
jeho finanční základ, v odborné terminologii tarifní plat. Ten vychází z nařízení vlády o katalogu prací a podle něj musí být zařazený zaměstnanec do takové platové třídy, podle nejnáročnější práce,
která je na něm v rámci jeho profesního zařazení vyžadována. V našem divadle má paní ředitelka možnost podle katalogu prací zařadit do vyšších platových tříd nejen členy orchestru, ale i členy
baletu,  herce,  zvukaře,  osvětlovače,  krejčové  nebo  jiné  technické  zaměstnance.  Motto  naší stávkové pohotovosti hovoří jasně, že „chceme, aby měli lepší platové podmínky všichni umělečtí i
techničtí zaměstnanci našeho divadla“. Proto se musíme ohradit proti tvrzení ředitelky Levko, že si  orchestrální  hráči  snaží  prosadit  lepší  podmínky  na  úkor  jiných  zaměstnanců  divadla:  „Pokud
ovšem  z  tohoto  rozpočtu  přidám  jedné  skupině,  bude  to  automaticky  na  úkor  ostatních divadelníků“  (Jarmila  Levko  9.9.2019,  zdroj:  www.libereckezpravy.cz).  My  si  myslíme,  že  je
možno přidat v  platovém základu téměř všem zaměstnancům divadla, jen musí být vůle ze strany vedení divadla získat více prostředků na mandatorní výdaje. Obvinění zaměstnanců orchestru, že si
chtějí  prosazovat  své  požadavky  na  úkor  ostatních  zaměstnanců  divadla,  i  proto  vnímáme  jako účelové a agresivní. Navíc je zjevné, že se v nedávné minulosti vyjádřila k situaci  okolo  tarifních
platů dnes už bývalá šéfka baletu Alena Pešková v Tanečních aktualitách, dne 14. 4. 2019:  „Dále jsem  se  potkala  s  neochotou  přeřadit  některé  tanečníky,  kteří  i  tři  roky  tančili  sólové  role,  do
dvanácté platové třídy a jmenovat je sólisty s povinností sboru.“

Takové jednání ředitelky de facto rozděluje samotné zaměstnance a je potom otázkou, kdo vlastně poškozuje tvůrčí atmosféru uvnitř divadla? Osobní příplatky a odměny (tzv. “prémiové balíčky“), o
kterých  hovoří  paní  ředitelka,  sice  vypadají  navenek  velmi  pěkně,  ale  tvoří  nenárokovou  složku platu,  což  v  praxi  znamená,  že  o  ně  může  kterýkoliv  zaměstnanec  přijít  prakticky  ze  dne  na  den.
Pokud se ředitelka Levko otevřeně ztotožňuje s názorem, že by měli mít pracovníci v kultuře platy na úrovni pedagogických pracovníků, pak se ale divíme, že se tak vehementně brání zlepšit zařazení
v platových třídách většině zaměstnanců divadla, tak jak jí to současná legislativa umožňuje a navíc některé profesní skupiny zaměstnanců na to mají vymahatelné právo.
 
Problémy orchestru
 
V základní odborové organizaci Divadla F. X. Šaldy Liberec Unie orchestrálních hudebníků ČR, je zastoupeno  bezmála  40  instrumentalistů.  Pro  drtivou  většinu  z  nás  je  naprosto  nepochopitelné  a
neobhajitelné,  že  vedení  libereckého  divadla  dlouhodobě  zpochybňuje  celosvětově  zavedenou praxi, kdy hovoříme o funkci prvních hráčů, kteří jsou sólovými hráči orchestru. Přes dlouhodobou
snahu  odborových  organizací  o  změnu,  jsou  smlouvy  s  členy  orchestru  koncipované  pouze  jako  s „členy  orchestru“,  bez  dalšího  konkrétního  zařazení  nástrojové  skupiny  nebo  pozice  -  tutti  hráč,
první hráč (neboli sólo hráč) a koncertní mistr. Dá se to označit za účelový způsob jednání vedení divadla,  kterým  zpochybňují  samotné  znění  vládního  nařízení  a  také  práci  členů  orchestru,  kteří
práci  prvního  hráče  fakticky  a  objektivně  vykonávají.  Je  to  také  důkaz  naprostého  profesního selhání šéfa opery a šéfdirigenta Doubravského, protože není schopen nebo ochoten hájit oprávněné
zájmy hráčů orchestru.
S tím souvisí také již zmíněné „prémiové balíčky“. Paní ředitelka hovoří o průměrné hrubé částce 3907  Kč  měsíčně  pro  první  hráče  a  koncertní  mistry  orchestru.  Taková  cifra  sice  vypadá  velmi
bohulibě, ale z našeho pohledu je zavádějící až manipulativní, protože drtivá většina prvních hráčů a  koncertních  mistrů  na  takovou  průměrnou  měsíční  částku  nedosáhne.  Domníváme  se,  že  paní
Levko  do  té  průměrné  částky  účelově  zahrnuje  i  osobní  příplatky  a  odměny  za  práce,  které  nijak nesouvisí  s  výkonem  činnosti  hráče  na  hudební  nástroj  (například  inspektor  orchestru  –
administrativní práce nebo technici orchestru – manuální práce). To, jakým způsobem a na základě jakých  kritérií  jsou  rozdělovány  odměny  a  osobní  příplatky  mezi  jednotlivé  členy  orchestru  nám
není  nijak  známo,  přestože  odborové  organizace  v  opeře  dlouhodobě  usilují  o  vytvoření  vnitřní směrnice,  která  by  upravovala  způsob  rozdělování  odměn  a  osobních  příplatků  pro  kolektivní
soubory. Je pro nás naprosto nepochopitelné, že někteří orchestrální hráči dostanou roční odměnu v nějaké  výši  a  jiní  členové  orchestru  roční  odměnu  žádnou,  přitom  vykonávali  práci  v  rámci
kolektivního  tělesa  neméně  svědomitě.  Nutno  zdůraznit,  že  umělecký  výkon  není  objektivně měřitelný, a proto rozdělování odměn jednotlivým členům orchestru na základě subjektivního soudu
jednoho člověka je z profesního hlediska neopodstatněné. Jinak řečeno, každý člen orchestru hraje na  určité  profesionální  úrovni  a  nedochází  podle  našeho  názoru  k  žádným  diametráním  hráčským
rozdílům,  na  které  by  bylo  šéfem  nebo  uměleckou  radou  orchestru  dlouhodobě  upozorňováno. Myslíme si, že paní ředitelka dala šéfům jednotlivých souborů až moc velkou pravomoc, která se v
případě orchestru vymyká kontrole.
 
Další postup
 
Paní  ředitelka  se  odkazuje  ve  svých  vyjádřeních  na  závěry  šetření  inspektorátu  práce  a  obviňuje odborové organizace z agresivního jednání. My jsme se s výsledkem šetření oblastního inspektorátu
práce  pro  ústecký  a  liberecký  kraj  prostě  nesmířili  a  obrátíme  se  na  vyšší  orgán  kontroly  –  Státní úřad inspekce práce.
Je také nutné připomenout, že 40 podepsaných zaměstnanců opery podalo na začátku letošního roku podnět  k  řešení  nevhodného  a  neprofesionálního  chování  šéfa  opery  a  šéfdirigenta  Martina
Doubravského,  kdy  písemně  vyzývali  ředitelku  divadla  k nápravě  a  stejně  tak  informovali  vedení města Liberec. O té doby, s ohledem na závažnost celé situace, nepřistoupila paní Levko k žádným
adekvátním opatřením, přestože již zmíněná bývalá šéfka baletu paní Pešková, otevřeně promluvila o jednom z důvodů svého odchodu, kterým bylo právě neprofesionální chování šéfa opery:  
„Jaký  je  důvod  vašeho  náhlého  odchodu  z  libereckého  souboru?“  „Dění  v  divadle  dospělo  do stadia, kdy pro mě přestalo být lidsky i profesně únosné. Přispěly k tomu poslední tři kapky.“ ...
„Zatřetí jde o spolupráci opery a chování pana Doubravského, které je pro mě lidsky i profesně absolutně nepřijatelné. Doufám, že moje důvody k odchodu pomohou k zamyšlení, že by se mělo
něco změnit“. (Alena Pešková, 14. 4. 2019, zdroj: www.tanecniaktuality.cz)

Na  závěr  považujeme  za  důležité  zdůraznit,  že  jsme  se  snažili  řešit  situaci  okolo  tarifních  platů minimálně  poslední  tři  roky,  avšak  bez  jakékoliv  snahy  alespoň  o  kompromisní  dohodu  ze  strany
vedení  divadla.  S  ohledem  na  naši  dlouholetou  snahu  o  narovnání  tarifních  platů  uměleckých pracovníků a aktuální reakce vedení divadla, bude celá tato záležitost  řešena i soudní cestou. Pokud
naše  strana  v  soudním  sporu  uspěje,  je  pak  otázkou  pro  samotné  vedení  města  Liberec,  jestli  je ředitelka  Levko  s  šéfem  opery  Doubravským  z  profesního  hlediska    kompetentní  řídit  takovou
organizaci, jakou je Divadlo F. X. Šaldy.  
 
Členové  orchestru,  s  podporou  všech  tří  odborových  organizací  opery  (Unie  orchestrálních hudebníků  ČR,  Odborová  asociace  divadelníků  a  Unie  svaz  profesionálních  zpěváků  CŘ),  nadále
zůstávají ve stávkové pohotovosti a očekávají naplnění svých požadavků do 1. 1. 2020.  
 
Unie orchestrálních hudebníků ČR
za výkonný výbor základní organizace
Aleš Hejcman (předseda a člen umělecké rady orchestru), Štěpán Jasenovec (místopředseda), Pavel
Řezáč (koncertní mistr a člen umělecké rady orchestru), Ištvan Matejča, Graziano Sanvito
 
Odborová asociace divadelníků
Blanka Černá (předsedkyně)
 
Unie svaz profesionálních zpěváků ČR
Jiří Sehoř (předseda)